Zápas protikladů

Velký mistr jednou řekl: "Hledejte osvícení, a všechno ostatní vám bude přidáno."

Největším nepřítelem osvícení je "já." Je třeba vědět, že "já" je uzel v toku existence, fatální obstrukce v toku života, svobodného ve svém pohybu.

Mistr dostal otázku: "Co je cesta?"

"Jaká nádherná hora!" odpověděl s odkazem na horu, kde měl své nebe.

"Já se vás neptám na horu, místo toho se vás ptám na cestu."

"Dokud nebudeš schopný jít za hranice hory, nenajdeš cestu," odpověděl mistr.

Další mnich položil stejnou otázku témuž mistru.

"Tady je, máš ji přímou před očima," odpověděl mistr.

"Proč ji nevidím?"

"Protože máš egoistické myšlenky."

"Mistře, budu ji moci vidět?"

"Tak dlouho, jak budeš mít dualistický pohled a budeš říkat:" Nemůžu "a tak dále, tvé oči budou zaslepeny tímto relativním pohledem."

"Pokud neexistuje žádné" já "nebo ty, dá se to vidět?"

"Pokud neexistuje žádné" já "nebo ty, kdo to chce vidět?"

Základem "já" je dualismus mysli. "Já" je udržováno při životě zápasem protikladů.

Všechno myšlení je založeno na boji protikladů. Pokud řekneme, že tato osoba je vysoká, chceme říci, že není malá. Pokud řekneme, že vstupujeme, chceme říci, že neodcházíme. Pokud řekneme, že jsme šťastný, s tímto výrokem tvrdíme, že nejsme smutní, atd.

Problémy života nejsou ničím jiným než mentální formy s dvěma póly: jedna pozitivní a druhá negativní. Problémy jsou udržovány myslí a mysl je také vytváří. Když přestaneme přemýšlet o problému, nutně tento problém končí.

Štěstí a smutek, radost a bolest, dobro a zlo, vítězství a porážka, tito představují bitvu protikladů, na které je "já" založené.

Celý náš ubohý život žijeme tím, že jdeme z jednoho extrému do druhého: vítězství, porážka, líbí, nelíbí, rozkoš, bolest, selhání, úspěch, toto, tamto, atd.

Musíme se osvobodit od tyranie protikladů. To je možné jen tím, že se naučíme jak žít v každém okamžiku bez jakýchkoliv abstraktních úvah, bez jakýchkoliv snů a fantazií.

Pozoroval jsi, jako jsou kameny na cestě světlé a čisté po přívalových deštích? Člověk si může jen s obdivem povzdechnout "Ach!" Toto "Ach!" musíme pochopit bez toho, abychom toto božské svolání deformovaly bitvou protikladů.

Joshu se zeptal mistra Nansena, "Co je TAO?"

"Obyčejný život," odpověděl Nansen.

"Co má člověk udělat, aby podle toho mohl žít?"

"Pokud se podle toho budeš snažit žít, pak to od tebe uteče, nesnaž se zpívat tu písničku, nechej, ať se zpívá sama. Nepřichází obyčejné škytání samo od sebe?"

Zapamatujte si tuto frázi: "Gnóze žije fakty, chřadne v abstrakcích, a je těžké ji najít i v nejvznešenějších myšlenkách."

Ptali se mistra Bokujo: "Máme se oblékat a jíst každý den? Jak bychom mohli z tohoto uniknout?"

Mistr odpověděl: "Jíme, oblékáme se."

"Nechápu," řekl žák.

"Pak se obleč a jez," řekl mistr.

To je přesně činnost bez protikladů: Jíme, oblékáme se? Proč z toho dělat problém? Proč přemýšlet o jiných věcech, zatímco jíme a oblékáme se?

Pokud jíte, jezte, pokud se oblékáte, oblékejte se, a když kráčíte po ulici, kráčejte, kráčejte, kráčejte, ale nemyslete na nic jiného. Dělat jen to, co děláte. Neutíkejte od faktů, neplňte je s tolika významy, symboly, kázáními a varováními. Žijte je bez alegorií, žijte je s vnímavou myslí od okamžiku k okamžiku.

Pochopte, že k vám mluvím o cestě činu, bez bolestivého boje protikladů.

Vyprávím vám o činnosti bez rozptylování, bez úniků, bez fantazií, bez jakéhokoliv druhu abstrakcí.

Změňte svůj charakter, milovaní, změňte ho prostřednictvím inteligentní činnosti, bez boje protikladů.

Když jsou dveře fantazie zavřené, probudí se orgán intuice.

Činnost, bez boje protikladů, je intuitivní činnost, úplná činnost, protože tam, kde je úplnost, chybí "já."

Intuitivní činnost nás vede za ruku směrem k probuzení vědomí.

Pojďme s radostí pracovat a odpočívat, nechme se unášet chodem života. Vyčerpejme zakalené a shnilé vody notorického myšlení. Takto do prázdnoty vteče gnóze a spolu s ní, štěstí života.

Tato inteligentní činnost, bez boje protikladů, nás povznese až k hranici únosnosti.

Když vše probíhá jak má, pevná střecha myšlení se rozbije. Pak světlo a síla Vnitřního Bytí zaplaví mysl, která přestala snít.

Pak ve fyzickém světě i mimo něj, přičemž hmotné tělo spí, žijeme zcela při vědomí a osvícení, těšící se z radosti života ve vyšších světech.

Tato disciplína, nás dovede k probuzení vědomí.

Pokud jíme a přemýšlíme o podnikání, je jasné, že sníme. Pokud řídíme auto a přemýšlíme o naší snoubence/i, je logické, že nejsme vzhůru, sníme. Pokud si při práci vzpomínáme na kmotra nebo kmotru nebo našeho kamaráda nebo bratra, atd., tak je jasné, že sníme.

Lidé, kteří žijí sněním ve fyzickém světě, žijí sněním i ve vnitřních světech (během hodin, ve kterých fyzické tělo spí).

Musíme přestat snít ve vnitřních světech. Když přestaneme snít ve fyzickém světě, tak se probudíme tady a teď a toto probuzení se objeví ve vnitřních světech.

Nejdříve hledejte osvícení a všechno ostatní vám bude přidáno.

Každý, kdo je osvícený vidí cestu. Každý, kdo není osvícený, nevidí cestu, a proto může být snadno z této cesty sveden a padnout do propasti.

Obrovské je úsilí a bdělost, která je potřebná ze sekundy na sekundu, od momentu k momentu, abychom neupadli do iluzí. Jedna minuta nevědomí je vše, co mysl potřebuje, aby už snila o něčem jiném, a takto nás rozptylovala od práce nebo úlohy, kterou v ten okamžik provádíme.

Když jsme ve fyzickém světě, musíme se naučit být vzhůru od okamžiku k okamžiku. Pak ve vnitřních světech, ať už během hodin spánku fyzického těla nebo po smrti, budeme také žít od okamžiku k okamžiku probuzeným a sebe-uvědomělým způsobem.

Je bolestné vědět, že vědomí všech lidských bytostí hluboce spí a sní nejen během hodin odpočinku fyzického těla, ale i při tom stavu, který ironicky nazýváme bdělým stavem.

Činnost bez mentálního dualismu vyvolává probuzení vědomí.

Tato kapitola je z knihy "Odstranění satanova ocasu," napsaná Samaelem Aun Weorem